Dva pohledy na jeden vztah

Jeden bezpečný vztah může změnit dva životy. To, co začíná jako podpora dítěte, se často stává darem i pro hostitele. Poznejte jejich příběhy.

Příběhy hostitelů

„Hostitelská péče mi přinesla do života milého, usměvavého kluka, se kterým ráda trávím čas.“

„V noci hledal moji ruku. Teprve tehdy jsem pochopila, jak moc mu chybí pocit bezpečí.“

„Největší radost měla z obyčejných věcí. Třeba možnosti vybrat si snídani.“

„Když si ode mě přišla říct o telefonní číslo, ještě jsem netušila, že se jednou stane mojí dcerou.“

„Hostitelská péče nám dala čas poznat se dřív, než jsme se stali rodinou.“

„Z počáteční nedůvěry a zkoušení hranic se postupně stalo pevné pouto, bez kterého si dnes neumíme představit svůj život.“

„V devíti letech ještě neznal spoustu obyčejných věcí. Nejvíc ale potřeboval někoho, komu může věřit.“

„Na táboře se ke mně přihlásil malý kluk, který chtěl mluvit o divadle. A to byl začátek velkého přátelství.“

„Nejkrásnější nejsou velké výlety, ale obyčejné chipsy a film na sedačce doma.“

„Po každé návštěvě svého malého kamaráda se cítím, jako bych se vrátil z objevitelské výpravy.“

„Nebyla jsem rodič ani teta. Vytvořily jsme si pouto, které bylo jenom naše.“

„Hostitelská péče změnila život nejen děvčatům, ale i naší rodině. Učí nás trpělivosti, pokoře a radosti z obyčejných společných chvil.“

„Nejdůležitější bylo vědět, že je tu někdo, kdo mě zná a vždycky mě podrží.“

„Poprvé v životě mám domácího mazlíčka. A taky jsem někde doma.“

„Když mi bratr řekl, že se u mě konečně cítí jako doma, věděla jsem, že už ho nemůžu nechat odejít.“

„Beru ji jako rodinu, protože se moje vlastní rodina o mě dlouho nezajímala.“

„Nevím, kde bych teď byla, kdybych ji nikdy nepoznala. Ona ve mně věří.“

Skutečné příběhy nejsou dokonalé. Jsou živé