Mít hostitelku jsem si přála od svých asi deseti let, kdy bylo jasné, že v děcáku budu zůstávat dýl. Akorát jsem si nedovedla představit, jaké to bude. Určitě jsem nečekala, že budu v rodině, která žije v domě, na vesnici, kde žije i muž, a ještě to není Čech.
Pro mě je hostitelská péče moc důležitá. Ukázalo mi to, že všechno nemusí být jen špatný. Že máš člověka, který za Tebou bude stát, můžeš se na něj vždy obrátit. Ukáže Ti, co je mateřská láska, a to je pro děti jako jsme my to nejdůležitější. A to nejen pro malé, ale i pro nás skoro dospěláky, vědět, že na tom světě nejsme sami. Jsem fakt ráda, že můžu mít hostitele, je to něco úplně jiného, úžasného, vlastně jako bys dostal druhou šanci. Oni Ti ukážou jiný svět, ukážou Ti místa, kam by ses třeba sám nikdy nepodíval. Udělají Ti ten Tvůj malý pochroumaný život o něco, co o něco,
o hodně, lepší.

Myslím, že hostitelská péče je hodně dobrý „nápad“. Nemyslím, že to obohatí jen život dítěte, ale celé rodiny, že se od sebe všichni můžou naučit hodně věcí.